První laser postavil a spustil Theodore Maiman 16. května 1960. Od té toby byl laser zkoumán a vyráběn v mnoha variantách a různých technologiích. Dnes jsou lasery jak běžnou součástkou každé domácnosti, tak i stále se rozvíjejícím vědeckým prostředkem, který umožňuje zkoumat fundamentální fyzikální zákony. Ve vojenské oblasti je laser využíván ve velké škále nejrůznějších aplikací.

Laserové záření se vyznačuje:

vysokým stupněm koherence,
monochromatičností,
výraznou směrovostí,
vysokou intenzitou.

Pro využití v některých aplikacích je významná třeba jen jedna z uvedených vlastností laserového záření. Samotný akronym laser (Light Amplification by Simulated Emission od Radiation) zdůrazňuje jen poslední z uvedených čtyř vlastností.

Z hlediska používaného aktivního prostředí se lasery dělí na:

pevnolátkové,
plynové,
polovodičové,
kapalinové,
lasery s volnými elektrony.

Z hlediska časového průběhu vyzařování se lasery dělí na:

kontinuální,
impulsní.

Funkce laseru je založena na využití indukované emise elektromagnetických vln při interakci záření a hmoty (aktivního prostředí). Nezbytným předpokladem pro získání laserového záření je dosažení inverze populace energetických hladin aktivního prostředí. Za normálního stavu se většina atomů aktivního prostředí nachází v základním stavu, na základní energetické hladině 1. Budící světlo s energié fotonu E₁₃ zajistí přechod z hladiny 1 na hladinu 3. Excitované atomy mají na hladině 3 jen krátkou dobu života a spontáně přejdou zpět na hladinu 1, nebo nezářivým přechodem na metastabilní hladinu 2. Doba života atomu na hladině 2 je řádově větší než doba života na hladině 3. Jestliže budící záření je dostatečně výkoné, bude populace na hladině 2 narůstat až do stavu, kdy nastane inverze populace mezi hladinami 1 a 2. Jestliže se nyní v systému objeví foton s energií E₂₁ vynutí emisi dalších fotonů s naprosto stejnou frekvencí. Záření této frekvence se tak výrazně zesiluje.

Lasery